Ve výkladu původu jména obce Doubravice se jazykovědci zcela neshodují. V mnoha případech bylo jméno Doubravice nahrazováno jménem Doubravka jako deminutivum od Doubrava. Všechna uvedená pojmenování mají základ ve slově „doubrava“. Takové jméno obdržela ves podle své polohy u doubravy nebo na místě bývalé doubravy. Doubravou je ve středověké češtině myšlen luh. Staroslovanský termín „dúbrava“ je vykládán jako les s příměrem k německému „Wald“ – les, resp. „Eichwald“ – dubový les.
Jiní etymologové tvrdí, že v rozličných slovanských jazycích slova jako „dobrava“, „dúbrava“, „dabrova“, „dabrava“ jsou odvozeny od staroslovanského výrazu „dǫbrъ“, který znamená obecně les. Výklad doplňuje kategorické konstatování – s názvem dubu však doubrava nesouvisí! Alternativní výklad vychází ze skutečnosti, že výraz doubrava, staročesky dúbrava, je odvozeno od staročeského „dúbravník“, a to je rostlina s botanickým názvem Melissa. Melissa officialis je v českém prostředí známa jako meduňka lékařská či medunice, medúň, dubravník, včelník, matečník, marule, marulka. Akceptování tohoto výkladu vedlo k tomu, že se tři květy meduňky staly hlavním atributem obecního znaku.
Původní znění jména vsi Zálesí bylo Zálezly. Zálezly je jméno obyvatelské a znamená ves lidí zalezlých, obývajících místo zastrčené. Zálesí lze vyložit i jako ves ležící za lesem.
K názvu Velehrádku se vztahuje pověst o slovanských věrozvěstech Konstantinovi a Metodějovi, kteří údajně navštívili náš kraj, došli k tvrzi na ostrohu nad soutokem potoků, dnes jim říkáme Zátlucký a Řečický. V tvrzi bratry přivítala žena vladyky, velmi se jim na tomto místě líbilo, útulností a přívětivostí jim připomínalo Velehrad. Za pohostinnost, které se jim od vladyky a jeho ženy dostalo, pojmenovali tvrz Velehrádkem a kopec nad ním Moravou. (podle Karla Martínka, in Zvič naslouchá příběhům, 2016)
